Příběh Ondry

7.03. 2023

Ondra se narodil, když jeho sestra Veronika začala hrát hokej za HC Ledeč nad Sázavou. Na zimním stadionu vyrostl, na jeho chodbách se učil chodit. Jeho největším přáním bylo vyjet na led za sestrou. V necelých 3 letech začal ve školičce bruslení a od 4 let už byl součástí hokejové přípravky HC Ledeč nad Sázavou.

Bohužel na počátku roku 2020, spolu s příchodem pandemie COVID 19, onemocněl rakovinou. Začalo to pádem z koloběžky, zlomenou stehenní kostí nad kolenem a operací. Byl doma 3 dny, když volali z nemocnice, že v kosti byl zhoubný nádor. Za další tři dny byl přijat na onkologickém oddělení nemocnice Motol. Diagnóza osteosarkom. Vážné zhoubné onemocnění.

Nastal rok, který nechcete zažít. Většinu času Ondra trávil na chemoterapiích v nemocnici Motol, hubnutí, zvracení, speciální dieta, transfuze, rehabilitace. V polovině léčby přišla velká operace, umělá náhrada kosti od kolene po stehno. A dál pořád dokola –  Ondra v nemocnici, maminka přes den u Ondry, v noci na ubytovně, 13-ti letá sestra doma. Do toho testování a strach z Covidu-19.

Před Vánoci pustili Ondru domů a on i jeho rodina doufala, že je vyhráno. Nebylo… Nemoc se vrátila s velkou vervou. Není jiné řešení než amputace. Tohle dítěti v 11 letech nevysvětlíte. Čeká vás jen bezmoc, vztek, pláč, vlastní i Ondry. Hledání síly je těžké. Ještě víc, když zrovna největší láskou Ondry je sport – hokej, kolo, kolečkové brusle, házená. Navíc vám pořád říkají, je to vysoko, musíme to vzít pořádně, ať je šance, že to vyjde, bude to hodně vysoká amputace. Protéza? No uvidíme, bionická určitě ne! Moc pahýlku nezbyde… mlčení ….

V televizi běží MS v Parahokeji. Ondra se nechce ani dívat. Maminka za jeho zády píše email do Pardubic, je to nejblíž. Pavel Kubeš, kapitán parahokejové reprezentace z televize, odpovídá. No jasně, určitě, přijeďte. Ondra je po propuštění z nemocnice slabý, ujde pár kroků, jezdí na vozíku. V srpnu vyrazí do Pardubic na Friends fest. Parahokejové saně tady mají na skejtu a okolo samí usměvaví lidé. Bez nohy, na vozíku. Ondra nasedá a odjíždí. „Mami, to je skvělý“. Za týden už byli v Pardubicích na ledě. „Mami, budeme sem jezdit?“

Z hokejisty je oficiálně parahokejista. Ondrovi parahokej jde, je sice ovlivněn léčbou, která stále probíhá, ale Pavel Kubeš ho doporučil do parahokejové přípravky ČR. Vrátil se do školy, mezi své kamarády a nové získal v Pardubicích a okolo parahokeje. Mimo parahokej Ondra ještě začal využívat handbike.

I když se pahýlek hojil velmi pomalu a s komplikacemi, vyměnil Ondra nohu za protézu, kolo za handbike a hokej za parahokej.

Na podzim roku 2022 začal chodit plavat s Cestou životem bez bariér, z.s. v Kutné Hoře a poznal další úžasné lidičky. No a od nich byl už jen kousek k další báječné zábavě – lyžování na monoski, protože právě Cesta životem bez bariér, z.s. jezdí každoročně s dětmi lyžovat na Klínovec. Takže k tomu všemu ještě vyměnil lyže za monoski.

Léčba stále probíhá, ale věříme, bojujeme a žijeme.

Ondra Černý, 13 let